1.5.2011

Úvodní slovo


Vážení a milí čtenáři,

Svět se zbláznil, držte se, upozorňuje nás billboard u kraje dálnice i jiných silnic. Zprvu se mi zdál tenhle slogan až příliš drsný, trochu přehnaný, nepříjemně útočný.
To však je jen první, okamžitý dojem. Vždyť přece příroda si dělá co chce, po vleklé zimě přišlo náhlé jaro, s příliš vysokými teplotami, opakovaná zemětřesení vyvrcholila obrovskou tsunami v Japonsku, kterou nečekali ani největší odborníci. V Africe se šíří vlna násilí z jednoho státu do druhého.
Že by svět opravdu vykazoval jakési známky obecného nepohodlí a narůstající nevůle? Je otázka samozřejmě, zda tento dojem není jen důsledek stále většího tlaku informací a zmenšujícího se prostoru pro sladkou nevědomost. Ale kdo ví??
Tohle přemýšlení nad billboardem se zdánlivě provokujícím výkřikem mě přivedlo ještě dál. A tím možná i k vlastní podstatě onoho billboardu. Svět není jen příroda, ale možná daleko víc ti kolem nás. Lidi, blízcí i vzdálení, známí i neznámí, milí i protivní, zkrátka společnost nás všech. A moje poslední zkušenosti s člověkem? Jsou srovnatelné s počiny přírody výše popsanými. Při nedávné cestě do hor nás v autě ohrozil jiný řidič náhlým najetím do rychlého pruhu, zatroubil jsem, ale také výrazně zbrzdil a tak vlastně o nic nešlo. Nicméně pán v červeném WV nelenil a od volantu svého vozu začal natáčet naše auto i nás v něm, ohrozil tím mnoho dalších aut. Tak teď nevím, umístí video na You tube s peprným komentářem nebo si podle SPZ zjistí kdo jsem a podpálí mi dům. Že by blázen?? Byl neznámý a tak si můžu jen domýšlet…
Co však si mám myslet, když člověk, kterého znám 20 let, tykáme si a jsme tak říkajíc dobří známí, mi uprostřed společných plánů a jednání z ničeho nic začne vykat a chovat se nepochopitelně?? Asi jsem ho taky neznal, tak si můžu jen domýšlet…
A tak jsem po zralé úvaze začal brát onen billboard jako vlídné upozornění, možná dokonce přátelskou radu. V tu chvíli se dostavil příjemný pocit, že mám podobné myšlenky jako někteří další. Takže jsem součástí společenství, alespoň jeho části. Věřím, že většina z vás podobné pocity zná, většinou si je nechává každý pro sebe a tak je to asi dobře. Doufám, že při čtení jarního čísla Klimakterické medicíny vás podobně smutné myšlenky napadat nebudou, těším se na setkání s mnohými z vás v červnu v Římě na světovém kongrese o menopauze, kde snad zjistíme, že s bláznivými sklony tohoto světa to není zas až tak vážné.
Závěrem bych vás rád pozval od 14. do 16.10.2011 do hotelu Jezerka u Sečské přehrady, na další konferenci o klimakterické medicíně, kde sice nějaké ty neradostné zprávy mohou zaznít, ale kde doufám pospolu zažijeme také příjemných pár chvil.


S pozdravem

MUDr.Jaroslav Jeníček, CSc.
Šéfredaktor
29.11.2010

E-mail: jenicek@ld.cz